Cholangitida u koček

Příběh kočky Saxánky 

Kočka Saxánka byla prezentována na veterinární klinice Vethope s průjmovitou stolicí a nechutenstvím. Z výsledků krevního vyšetření vyšel, mimo jiné, pozitivní test na zánět slinivky a rozbory moči potvrdily přítomnost bilirubinu. Na základě provedených vyšetření byla stanovena diagnóza cholangiohepatitidy, tedy zánět žlučovodů, žlučníku a okolní jaterní tkáně. 

Saxánka byla přijata na hospitalizaci, kde jsme ji stabilizovali, podávali infuzní terapii, vhodnou medikaci a rozkrmovali. Během hospitalizace jsme pravidelně kontrolovali hodnoty krve, které nám postupně potvrdily, že jsme se v léčbě vydali správným směrem.

Po desetidenní hospitalizaci byla Saxánka propuštěna do domácí péče. Pokračuje v nezbytné medikaci a krmení pouze gastrointestinální veterinární dietou. Chovatelka s ní dochází na pravidelné lékařské kontroly z důvodu sledování možného návratu klinických příznaků. 

Co znamená cholangitida / cholangiohepatitida?

Cholangitida je termín odkazující na zánět žlučovodů. Cholangiohepatitida znamená zánět žlučovodů, žlučníku a okolní jaterní tkáně.

Játra produkují žluč, která je nezbytná pro účinné trávení jídla. Rezervoárem žluče je žlučník odkud žluč prochází žlučovodem do tenkého střeva. Ve střevě se míchá se zažitou potravou a pomáhá v procesu jejího trávení, zejména při zpracování tuků. Pokud je produkce žluče snížena nebo když žluč nemůže vstoupit do zažívacího traktu žlučovými cestami v důsledku obstrukce nebo otoku, dojde k onemocnění. Cholangitida a cholangiohepatitida se obvykle vyskytují současně jako komplex onemocnění. Syndrom cholangitidy anebo cholangiohepatitidy postihuje mnohem častěji kočky než psy v důsledku rozdílné anatomie. Žlučovod a slinivka mají společný vývod do tenkého střeva.

Na základě mikroskopického hodnocení postižených tkání (histopatologie) může být cholangitida / cholangiohepatitida klasifikována jako:

a)      Akutní, neutrofilní (hnisavá)

b)      Chronická, lymfocytární

c)      Smíšená  

Jaké jsou spouštějící příčiny syndromu cholangitidy?

Existuje mnoho příčin a přispívajících faktorů spojených s cholangitidou. Cholangitidě často předchází nebo se s ní souběžně vyskytuje zánět žlučovodů a/nebo žlučové kameny, pankreatitida (zánět slinivky břišní), zánětlivé onemocnění střev nebo chronická intersticiální nefritida (forma onemocnění ledvin). Mnoho akutních stavů cholangitidy je hnisavých, způsobených ascendentní bakteriální infekcí žlučníku ze střeva s následnou obstrukcí žlučovodů mineralizovanými usazeninami nebo otokem okolních tkání.

Při chronické formě cholangitidy dochází k proliferaci tkání, které částečně nebo zcela blokují žlučové cesty. Často je způsobená obstrukcí žlučových cest nádorem. Chronická cholangitida je pravděpodobně imunitně zprostředkovaná (stav, kdy organizmus napadá vlastní imunitní systém – v tomto případě jsou napadeny tkáně žlučníku nebo žlučových cest), často spojená se zánětem slinivky (pankreatitidou) a zánětlivým onemocněním střeva („IBD“). Komplex cholangitidy, pankreatitidy a zánětu střev se označuje taky jako „triaditida“.

Smíšená forma cholangitidy obvykle reprezentuje chronickou formu neutrofilní cholangitidy.

Jaké jsou klinické příznaky cholangitidy?

Klinické příznaky závisí na jejím typu. Neutrofilní hnisavá akutní cholangitida nejčastěji postihuje dospělé a starší kočky, i když může postihovat kočky v každém věku, zvlášť v případech, kdy jsou přítomné predispoziční faktory (jako je např. obstrukce žlučových cest a stáze žluče, zánětlivé onemocnění střev - IBD). Většinou se jedná o případy náhlého vzniku onemocnění. Postižené kočky mají často bolestivé břicho, doprovázené vysokou horečkou, anorexií (celkovým nechutenstvím), kolapsem a zvracením. Kočky mohou mít žloutenku (nažloutlé zbarvení kůže, očí, dásní a sliznic). Cholangitida je často spojená s pankreatitidou a IBD. Příležitostně lze pozorovat i žlučové kameny, které se vyskytují současně s nemocí anebo vznikají její následkem.

Lymfocytární chronická cholangitida postihuje nejčastěji mladé kočky ve věku 1-5let, přičemž zvýšený výskyt je u perských koček. Tato forma má velmi nejednoznačné příznaky. Postižené kočky jsou obvykle systémově v pořádku, často prožívají období vágní klinické nemoci s normálním až zvýšeným apetitem, i když v některých případech lze pozorovat výrazný úbytek hmotnosti či občasné zvracení. Onemocnění doprovází hraniční zvětšení jater, lehké generalizované zvětšení lymfatických uzlin, případně volná tekutina v břišní dutině, tzv. ascites. Pokud se žlučovody kvůli cholangitidě zmenší (tzv. duktopenie), kočka může mít zvýšenou chuť k jídlu, protože není schopna správně trávit tuky v přijaté potravě.

Jak lze diagnostikovat cholangitidu?

Je důležité vyloučit další nemoci, které mohou přispívat ke klinickým příznakům nebo způsobit tento syndrom. Důkladná anamnéza a fyzikální vyšetření jsou prvním krokem v diagnostice cholangitidy / cholangiohepatitidy. Pokud máme podezření na její výskyt, provádíme bezodkladně vyšetření krve a moči. Rutinně měříme i hladinu hormonu štítné žlázy (thyroxin / tyroxin / TT4), abychom vyloučili hypertyreózu jako častou příčinu zvýšených jaterních enzymů. Provádíme kompletní biochemické a hematologické vyšetření, koagulační vyšetření, měříme hladinu pankreatické lipázy a pomocí stanovení hladiny kobalaminu a kyseliny listové (detekujeme onemocnění tenkého střeva). Ultrazvuk břišní dutiny je považován za nejlepší způsob odhalení cholangitidy. Pro stanovení definitivní diagnózy doporučuje biopsii jater, žaludku, střev a případně změněných lymfatických uzlin s odběrem vzorků na histopatologické a bakteriologické vyšetření.  

Existuje vědecká studie popisující vztah mezi zánětlivým onemocněním těchto tří orgánů ve velké skupině koček. Podle ní 83 % koček s cholangiohepatitidou mělo také onemocnění střeva (IBD), 50 % mělo současně probíhající pankreatitidu (zánět slinivky), a 39 % mělo oboje, IBD i pankreatitidu. Zajímavostí je, že výskyt současného zánětu ledvin (tzv. nefritidy) byl u koček, s cholangiohepatitidou a skupinou koček bez zánětlivého onemocnění jater, stejný. Kočky s diagnózou cholangiohepatitidy by měly být proto vždy vyšetřené i na IBD a pankreatitidu. Na vyloučení infekčního agens se doporučuje i aspirace žluče ze žlučníku na bakteriologické vyšetření.

Jaká je léčba cholangitidy?

Léčba závisí na doprovodných příznacích a na vyvolávající příčině. Počáteční léčba zahrnuje stabilizaci kočky, podpůrnou a symptomatickou léčbu. Na hospitalizaci pacient dostává intravenózní tekutiny, v případě nechutenství je krmený skrze krmnou sondu, jsou mu podávána antibiotika, léky proti zvracení či nechutenství a léky proti bolesti. Při akutní obstrukci žlučových cest je nevyhnutelný chirurgický zákrok. Další léky a terapie mohou být doporučeny na základě specifických požadavků konkrétního jedince.

Jaká je prognóza pro kočku diagnostikovanou se syndromem cholangitidy / cholangiohepatitidy?

U hnisavé cholangitidy je prognóza dobrá - při včasné diagnóze a vhodné léčbě může být onemocnění vyléčeno. U chronických forem je dlouhodobá remise terapeutickým cílem a prognóza závisí na závažnosti a specifické příčině onemocnění.

Upozornění: Tento článek je pouze informativní a nenahrazuje odbornou konzultaci nebo vyšetření zvířete veterinárním lékařem. Pokud máte jakékoliv pochybnosti o zdravotním stavu Vašeho zvířecího mazlíčka, neprodleně kontaktujte svého veterinárního lékaře.

11.09.2018