Já se neočkuji, a tak svou kočku nebo psa také očkovat nebudu!

Očkování zvířecího mazlíčka je vždy na rozhodnutí majitele, a to s jednou výjimkou – očkování psů proti vzteklině je v České republice povinné. Proč je však užitečné zvíře očkovat i proti dalším nemocem?

Vakcinace se řadí do tzv. aktivní imunoprofylaxe – to je jednoduše řečeno zvyšování imunity proti konkrétnímu bacilu. Rozděluje se na aktivní a pasivní. Pasivní imunoprofylaxe se provádí podáním hyperimunního séra či podáním protilátek od jiného jedince, nejčastěji od matky v podobě kolostra (= mateřského mléka). Aktivní imunoprofylaxe se navozuje po prodělané infekci či po aplikaci vakcín, obsahujících daný mikroorganismus – ten je buď inaktivovaný (neživý), nebo živý (atenuovaný, oslabený).

Co je kolostrum?

Kolostrum (nebo též mlezivo) je prvotní mléko u savců. Tvoří se v mléčné žláze těsně před porodem a je produkováno asi 3–5 dní po něm. Rozdíly ve složení mleziva se postupně mění. Kolostrum je bohaté na proteiny a po porodu zajišťuje u mláďat přirozeně pasivní imunitu, tedy příjem hotových protilátek od matky. Tyto protilátky novorozená mláďata chrání v prvních týdnech života před infekcemi ze zevního prostředí, když ještě nejsou schopna imunitní reakce a produkce vlastních protilátek.

Důležitost kolostra po narození 

Mláďatům masožravců, psů a koček, projde přes placentu během neonatálního vývoje jen 3–15 % protilátek. Což je nedostačující ochrana mláděte proti infekci. Konkrétně to znamená, že pokud se čerstvě narozená mláďata nedostatečně napijí kolostra od své matky, ať už z jakéhokoliv důvodu (úmrtí matky, nespuštění mléka po porodu, mláďata bez sacího reflexu…), jsou chráněna maximálně čtyři týdny po porodu a hrozí jim riziko infekce, popřípadě sepse. Pro nově narozená mláďata je včasné podání kvalitního kolostra velmi důležité. Během prvních 24 hodin po porodu (max. 72 hod.) přijme mládě až 97 % sérových protilátek matky, poté se propustnost střevní sliznice uzavírá. Vedle raného podání je také důležitá kvalita kolostra (hustota protilátek).  Na kvalitu kolostra je nutné myslet již před zabřeznutím. Fena, kterou chceme připustit, by měla být řádně provakcinovaná, aby její kolostrum mělo dostatek protilátek, jež následně předá mláďatům. Je také nutné, aby fena pár týdnů před porodem pobývala v lokalitě, kde bude rodit, a vytvořila si dostatek protilátek na tamější infekce.

Očkovat pouze zdravá zvířata

Vakcinace je v chovech zvířat nezbytnou součástí protiinfekčních opatření. Důležité upozornění: vakcinují se pouze zcela zdravá zvířata. Po aplikaci vakcíny je imunitní systém zvířete stimulován k tomu, aby vytvořil protilátky (jako po prodělané infekci) a v následující době bylo zvíře chráněno před danou nemocí. To ale dost dobře nelze, když je zvíře nějakým způsobem imunitně indisponované. Ať už si pejsek občas zakašle, tečou mu oči nebo má zánět v uchu, jeho imunitní systém řeší „jiný problém“ a nemůže se plně „věnovat“ antigenu obsaženému ve vakcíně (antigen je část mikroorganismu, na jehož základě imunitní systém jednice vytvoří protilátku). Tehdy nemusí být imunitní reakce plně provedena, ba co víc – klinické příznaky probíhajícího onemocnění se mohou prohloubit! U zvířat, která trpí poruchou imunity (imunodeficience, autoimunitní onemocnění…), je vakcinace diskutabilní a měl by ji individuálně posuzovat ošetřující veterinární lékař. V závislosti na nákazové situaci, konkrétnímu chovu, hygienických opatřeních, kondici a dalších preventivních opatřeních (odčervení) se vakcinační schéma přizpůsobuje danému jedinci, danému chovu.

Proti čemu a kdy se očkují psi

Běžně se psi vakcinují proti psince, parvoviróze, infekční hepatitidě, infekční laryngotraheitidě, parainfluenze, leptospiróze a vzteklině. Ta je v ČR u psů povinná. Dále můžete psa vakcinovat i proti dalším chorobám (tetanus, dermatofytóza, borelióza, infekce bordetelami). Podle nákazové situace, využití vašeho psa a požadavků na něj kladených (lovečtí, záchranářští psi, chovné feny…) vám veterinární lékař zvolí individuální vakcinační program. S vakcinací štěňat se zpravidla začíná po šestém týdnu stáří s následnou revakcinací po 3–4 týdnech a znovu revakcinací ve stejném intervalu. Další revakcinace se provádějí po roce, u vztekliny je možná (podle výrobce) revakcinace po 1–3 letech. To však platí pouze u vztekliny, nikoliv u běžně vakcinovaných psích chorob. Samotná vzteklina se vakcinuje v rozmezí 3–6 měsíců stáří štěněte a revakcinuje se až po 1–3 letech.  Pokud se provádí první očkování proti psím chorobám až u dospělých psů, je nutná pouze jedna revakcinace po 3–4 týdnech a následně pak každý rok. Pokud se u vašeho psa neprovede úvodní revakcinace po 3–4 týdnech, není chráněn proti výše uvedeným chorobám!

Proti čemu a kdy se očkují kočky

S vakcinací koťat se začíná o něco později, až od devátého týdne stáří. A to kvůli pomalejšímu rozpadu protilátek z kolostra, které brání plné reakci imunitního systému na antigen ve vakcíně. Revakcinují se po 3–4 týdnech, dále pak každý rok. Nejčastěji vakcinované nemoci u koček jsou panleukopenie, infekční rhinotrachietida a kaliciviróza, případně chlamydióza a virová leukémie koček. Virová leukémie koček je bohužel poměrně běžně se vyskytující onemocnění s fatální prognózou. Vzteklinu očkujeme jen u koček, se kterými má majitel v úmyslu cestovat mimo území Českou republiku.

Díky vysokému procentu vakcinovaných psů a koček jsme v populaci eliminovali, nebo alespoň značně potlačili výskyt řady fatálních onemocnění. Pozor však na jedince s již zmíněným onemocněním imunitního systému nebo jinak chronicky nemocné pacienty. Vakcinace je také na zvážení u velmi starých pejsků a koček. Nutno podotknout, že geriatričtí pacienti jsou k (nejen) infekčním chorobám náchylnější než mladý jedinec plný života. Vždy je nutné individuální posouzení.

13.02.2017