Péče o králíky
Je potřeba dát mu možnost volného pohybu pod dohledem anebo mu vymezit trvalý prostor v domácnosti pro výběh. Králík by měl mít vždy alespoň minimální možnost aktivního pohybu. Majitelé domácích králíků budou dozajisté souhlasit s tím, že králíci vylezou skoro všude, pokud mají příležitost.
Jelikož králík je kořistí masožravců, proto v případě vylekání nebo strachu hledá skrýš. V divočině jim jako skrýše slouží podzemní chodby a brlohy, nadzemní úkryty využívají jenom v případě nouze. Proto i králík chovaný v domácnosti potřebuje mít k dispozici klec, jako možnost úkrytu.
Ve všeobecnosti jsou králíci velmi čistotní. Toaletu vykonávají vždy na jenom místě. Mohou se naučit používat i toaletní misku. Výjimku tvoří nekastrovaní samci, kteří si označují teritorium silně zapáchajícími výkaly a zapáchajícím sekretem.
Králíci také rádi přežvykují a drápou předměty v domácnosti. Pozornost je potřeba zaměřit především na jedovaté rostliny (difenbachia, oleandr) a elektrické kabely.
Králičí přístřešek rozdělte na dvě funkčně oddělené části - prostor pro ležení a spaní a prostor pro aktivity. Volně chovaní králíci vyžadují klec, která je dost velká na to, aby se v ní mohli pohodlně natáhnout, když leží na boku. Klec s platovým dnem a drátěným stropem je ideální, protože se lehce čistí a dobře větrá. Na dno klece dejte slámu nebo hobliny a měňte je každý den. Prosklené terárium pro chov plazů není pro králíky vhodné, jelikož se špatně větrá. Pokud chováte dva a více králíků, každý by měl mít svou vlastní klec. Králíci totiž mohou mezi sebou bojovat právě kvůli společnému chovu v jedné kleci.
Králíci mohou být chováni i ve společné domácnosti se psem. Kočky jsou však často nepředvídatelné a nemůžete je proto nechat s králíkem doma o samotě. Běžnou praxí je také společný chov králíků a morčat. To se však obecně nedoporučuje, jelikož zdravý králík může mít bez klinických projevů nemoci některé bakterie (např. Bordetella brochiseptica), které ale u morčat způsobují onemocnění.
Výživa a krmení
Králíci jsou býložravci, potřebují výživné, vyvážené a pro ně atraktivní krmivo. Jedním z nejčastějších faktorů onemocnění u králíků je nesprávná životospráva. Často je příliš pozdě upravit vzniklé potíže způsobené dlouhodobým nevyváženým krmivem. Více si o výživě a krmení králíků přečtěte zde: https://www.vethope.cz/cs/jak-a-cim-spravne-krmit-kralika/
Prevence nemocí králíků
Prevence nemocí u králíků je stejně důležitá jako u jiných domácích zvířecích mazlíčků.
Vakcinace
Běžně se doporučuje králíka očkovat ve věku 10 týdnů s následnou revakcinací za 4 týdny a s opakováním jednou za 6 měsíců nebo alespoň jednou ročně.
- Očkováním můžete chránit svého králíka proti:
(a) Myxomatóze
(b) Moru králíků
(c) Pasteurelóze (očkují se proti ní především králíci ve velkochovech).
Myxomatóza
Tento virus způsobuje zpočátku otoky v oblasti hlavy a tváře králíka a většinou vede k úhynu v průběhu 10 dnů, a to v důsledku zánětu plic. Virus přenáší blechy. Blecha injikuje malé množství viru do krevního oběhu králíka při sání krve. Vedle vakcinace snižuje riziko tohoto onemocnění i ošetření králíka anti-blešími preparáty.
V případě nepříznivé nákazové situace je možné králíky očkovat proti myxomatóze nejdříve ve věku 4 týdnů. V oblastech s nepříznivou nákazovou situací je vhodné u chovných králíků dělat dvě vakcinace ročně (vakcinace na jaře s revakcinací v letním období). Plná chráněnost po vakcinaci se vyvine za 9 dnů a přetrvává 6 měsíců.
Infekční mor králíků (Virové hemoragické onemocnění králíků)
Infekční mor králíků je ve větších chovech králíků dobře znám. Tento virus, který může zaútočit bez varování, způsobuje králíkům krvavý průjem. Infekční mor je rozšiřován mezi králíky slinami a/nebo nosovým sekretem infikovaných králíků, dále je přenášen volně žijícím ptactvem, miskami na krmení či oblečením lidí. Virus tímto způsobem může být přenášen i na velké vzdálenosti k jiným chovům králíků (virus přežívá na oblečení ošetřovatelů až 3 měsíce).
Vakcinace je jedinou účinnou metodou boje proti této zákeřné nemoci.
První vakcinace se může dělat u králíků nad 10 týdnů stáří a následně každoroční revakcinace. Pokud nákazová situace vyžaduje očkovat králíky před dosažením tohoto věku (ne však dříve jak v 6 týdnech), je nutná revakcinace za měsíc. Plná chráněnost po vakcinaci se vyvine za 10 dni a trvá 1 rok.
Na trhu existuje kombinovaná vakcína proti oběma nemocem. Vzhledem k sezónnosti onemocnění je třeba provést vakcinaci (revakcinaci) tak, aby v kritickém období výskytu nákazy byla zvířata v plné imunitě.
Pasteurelóza
Bakteriální původce způsobující zánět horních cest dýchacích s následným rozšířením infekce a zánětem středního ucha s poruchami koordinace a stáčením hlavy zvířete do strany. Léčba je často neúspěšná. Přenáší se přímým kontaktem králíků, vzduchem a otevřenými ranami.
Očkují se převážně jenom králíci ve velkochovech. První vakcinace se provádí ve 4. týdnu stáří, druhá v 7. týdnu, třetí v 10. týdnu stáří (chovní králíci). Další pravidelná imunizace vždy jednou dávkou vakcíny 1x za 6 měsíců. Při primovakcinaci starších králíků se vakcinuje dvakrát v intervalu tří týdnů, a následně 1x za 6 měsíců.
Kastrace
Kastrace králíků chovaných jako domácí zvířecí mazlíčci se v současnosti stává běžnou operací. Kastrace zabraňuje nemocem, jako jsou novotvary vaječníků či varlat. Také snižuje agresivitu samců a umožňuje chovat samce a samice ve společném prostoru bez obav z nežádoucího připuštění.
Čipování
Králíky můžeme také čipovat. Je to rychlá a bezbolestná procedura a umožní vám návrat králíka, v případě, že uteče ze zahrady.
Onemocnění zubů
Onemocnění zubů je u králíků poměrně častým problémem. Králičí zuby neustále rostou, a když váš králík dostává potravu s nízkým zastoupením vápníku a vitamínu D, může to mít vážné důsledky na stav jeho kostry a zubů. Zuby králíků podléhají velice rychle deformitám a mohou se zařezávat do jazyka nebo způsobovat vředy a hnisavé záněty s formací abscesu.
Myáza, napadení mouchami
Další častou a vážnou indispozicí králíků je “myáza”. Pokud jsou její příznaky zřejmé, okamžitě byste měli vyhledat pomoc, protože nemoc se vyvíjí velice rychle. Mouchy přitahuje ke králíkům zápach jejich moče a trusu v okolí zadku. Dospělé mouchy tu kladou vajíčka, ze kterých se líhnou larvy doslova v průběhu hodin. Larvy pak poškozují integritu kůže a doslovně “žerou králíka za živa”.
Pokud domácí králíci nejsou udržováni v neustálé čistotě a na jejich zadnici se drží špína, jsou pak velmi náchylní na napadení mouchami. Někdy vetší množství sacharidů v dietě králíků způsobí průjem, což pak opět přitahuje mouchy. Odstranění na sacharidy bohatého zrní a jeho výměna za pelety obsahující více vlákniny může pomoci. Králík by měl mít vždy přístup ke kvalitnímu senu.
Obzvláště v létě doporučujeme zvýšenou kontrolu čistoty králíka. Jakékoliv ulpívající výkaly a nečistoty na chlupech by měly být ihned odstraněny. Králíkárnu bychom měli čistit denně, odstraňovat z ní zbytky podestýlky s trusem a močí, které přitahují mouchy. Váš veterinární lékař vám v případě potřeby doporučí vhodný způsob ochrany králíka před nebezpečnými mouchami.
V případě, že jste našli muší larvy na vašem králíkovi, vyhledejte bezodkladně veterinárního lékaře. Ten králíka ošetří a v případě potřeby jej hospitalizuje. Je velmi důležité pravidelně sledovat vašeho králičího domácího mazlíčka a v případě napadení mušími larvami vyhledat pomoc co nejdříve to jde.
Upozornění: Tento článek je pouze informativní a nenahrazuje odbornou konzultaci nebo vyšetření zvířete veterinárním lékařem. Pokud máte jakékoliv pochybnosti o zdravotním stavu Vašeho zvířecího mazlíčka, neprodleně kontaktujte svého veterinárního lékaře.
31.05.2015
